Severská mytologie

Runy, význam a původ

Runy jsou znaky, které se obvykle vyrývaly do dřeva a kamene. Známe tři sady, germánský futhark prostý (24 znaků), anglosaský futhork (28-33 znaků) a vikinský futhork (16 znaků). Runy slouží nejen k zápisu textů, ale především k magickým účelům. Často byly barveny krví.
Seveřané věřili, že runy získal bůh Odin (otec čarodějnictví ..). Tento se probodl kopím a oběsil, devět dní visel ve větru a bouři na stromě a nic nejedl. Poté zemřel, dostal se ke studni moudrosti, kterou stráží Van Mímin, a zaplatil okem, aby se mohl napít. Když se vrátil na svět, daroval lidem runy.

Fehu - Dobytek

Fehu se vyslovuje jako české F. Název se překládá jako dobytek, vitální prvek v životě zemědělského společenství a ekonomické měřítko pro lidi zpočátku neseznámené s užitím peněz. Dobytek je majetek získaný bojem či prací, runa tedy značí i materiální zisk. Fehu bývá spojováno hlavně s Freyou.

Uruz - Pratur

Uruz se vyslovuje jako české U. Runa se jmenuje po praturovi, velkém divokém a těžko zkrotitelném turu, který obýval většinu střední a severní Evropy a byl v historické době vyhuben. Julius Caesar jej popisuje v Zápiscích o válce Galské jako zvíře o málo menší než slon, s postavou a barvou býka. Pratuři byli neobyčejně silná, rychlá a bojovná zvířata. Nejsnadnějším způsobem lovu byly padací pasti, trofejí pro statečného a vynalézavého lovce byl pár masivních rohů. Ty, zdobené stříbrem nebo zlatem, byly používány jako poháry pro slavnostní hostiny. Pratur byl symbolickým zvířetem Thórovým, souvislost mezi nimi upevňuje jejich fyzická síla. Jiným významem runy mohl být "úspěch", ulovení pratura jistě znamenalo obdiv germánské kmenové společnosti, bylo skvělou zkouškou síly, inteligence a vytrvalosti.

Thurisaz - Trn

Thurisaz se vyslovuje podobně jako Th v angličtině. Význam není zcela jasný, obecně jde ale o nepřízeň přírody. Obr, troll a démon mohou nýt vhodnými interpretacemi, nelze ignorovat ani "trn". Jde o trollí runu, jak o ní říká norská báseň Skírnismál. V sekvenci tří znaků za sebou dokáže změnit význam následujícího textu. Dovede vyvolat démony z podsvětí. Thurisaz je mocným nástrojem při změnách tvarů, přisuzuje se lidožravým obrům a trollům. Nepříjemnosti s nimi spojené dokumentuje glosa z Norské runové poezie "neštěstí potěší jen málo mužů".

Ansuz - Bůh

Ansuz vyslovujeme jako A. Ansuz vyjadřuje boha jako takového, nejčastěji některého z Ásů, bývá spojována s jejich vůdcem Ódinem. V pozdějších dobách pokládali Ódina za boha větru a za vůdce Divé smečky zatracených a prokletých duší, s níž za bouří uhání povětřím. Ódinovou svátostí byli oběšenci, což souviselo s jeho osobní obětí na stromě Yggdrasil, oběšením se Ódinovi i obětovalo. Ansuz je oslavována jako zdroj požehnání, přepychu a moudrosti. Bývá spojována s nejvyšším bohem, Ódinem.

Raido - Cesta, kolo

Raido se vyslovuje přesně jako české R. Runa má řadu významů, například cestu, dobytčí potah, jízdu na koni, dlouhou cestu koňmo, či se zápřahem. Runa byla pravděpodobně cestovním kouzlem chránícím živé i mrtvé. Přisuzuje je často Thórovi. Ve staré norštině znamená slovo reid buď vůz na kolech, nebo hrom. Hromy způsoboval Thórův kočár, tažený po obloze dvěma kozly.

Kaunaz - Pochodeň

Runa se vyslovuje jako české K. Ani pro tuto runu neznáme jednoznačnou a nespornou interpretaci. Významy zahrnují pochodeň, světlo, var, bolák a vřed. Runa symbolizuje bolesti a nemoci, stejně jako bledou zář pochodní. Možná spojitost se svatým člunem bohyně Nerthus.

Gebo - Dar

Výslovnost se podobá českému G, ale o něco měkčím, spíše jako Gh. Gebo znamená dar, povaha daru však zůstává nejasná. Může jít o oběť bohům, nebo radost seslanou od bohů lidem. Člověk darující bohu implikuje náboženský akt, náboženství samo lze vykládat jako dar lidstvu. Runa údajně chránila před jedem v poháru, mohla být součástí ochranného nápisu. Podle Anglosaské runové poezie je nazývána jako štědrost. Štědrost zvyšuje vaši důstojnost a slávu v očích bližních a je-li obrácena k chudým, pomáhá těm, kdo pomoc nejvíce potřebují. Uplatňuje se ve vztazích mezi lidmi, mezi člověkem a bohy i mezi bohy navzájem.

Wunjo - Radost

Wunjo se vyslovuje jako W v současné angličtině. Runa označovala štěstí, pohodlí a slávu. Částečně mohla vyjadřovat i držení konkrétního majetku, především však absenci utrpení. Lingvisticky odpovídá německým slovům wulthuz (sláva) a winjo (pastvina); oba výrazy dokazují, že se ve významu runy nemálíme. Wulthuz snad rovněž naznačuje asociaci s norským bohem Ullem. Vyskytly se i názory, že runa Wunjo vyvolává intoxikaci. Pak by souvisela s gótským výrazem woths (šílený či nezvládnutelný).

Hagalaz - Krupobití

Hagalaz se vyslovuje jako české H. Runa vyjadřuje krupobití jako klimatický jev i jako krupobití střel v bitvě. V obou případech jde o destruktivní, řád narušující sílu. Hořící obruče, v germánských zemích koulené a přeskakované při oslavách Svatojánské noci, jež se stala křesťanským pokračováním svátku hällristningar, byly nazývány "kroupová koula". Jejich smyslem bylo v nejistém severském podnebí chránit právě dozrávající plodiny před skázonosným krupobitím. Můžeme jen spekulovat, zda mohla být moc runy hagalaz neutralizována použitím nějakých "slunečních obručí".

Nauthiz - Nedostatek

Vyslovujeme jako české N. Runa vyjadřuje potřebu, překážku, nebo v extrémmním případě i nedostatek a nouzi. Jistí autoři v ní nacházejí runu osudu a vztahují ji k Nornám, sudičkám severských mýtů. Pokud byla vyškrábána nehtem, měla sílu pomáhat, smysl runy tedy osciluje mezi pomocí a potřebou přežít.

Isa - Led

Isa se vyslovuje jako I v anglickém slově "ice". Runa znamená led, jenž je spolu s krupobitím nepřátelskou přírodní silou. V dílem anglosaské runové poezie je led studený a hladký jako dlažba z čistého skla, nebezpečná sice, leč krásná na pohled. Norská runová poezie hovoří o širokém mostě a doplňuje verš "slepec se neobejde bez dobrého průvodce". Vysvětlením může být jak tajemná výstraha, tak i jednoznačně míněná praktická rada.

Jera - Rok

Jera se vyslovuje jako české J. Interpretace významu runy zahrnují rok, kopí, žně, rok s hojnou úrodou a rok blahobytu. Je samozřejmé, že úrodná, teplá část roku měla pro severské národy vitální význam, a to v doslovném smyslu.

Eihwaz - Tis

Eihwaz se vyslovuje o něco tvrději než J, má blíže k Y. Tato runa znamená strom tis, strom našim předkům posvátný a používaný při výrobě luků. Bůh lovu Ull si vysvavěl své sídlo v Ydalir (Tisové údolí), luk byl pokládán za jeho posvátnou zbraň. V anglosaské runové poezii i v norské runové poezii se oslavují kvality tohoto stromu, jenž má hrubou kůru, pevně a tvrdě odolává nepříznivému povětří, chrání před požáry, v zimě je ze všech stromů nejzelenější, přináší štěstí zemi, na níž roste a - v neposlední řadě - příjemně praská v ohni.

Perthro - Figurka

Pertho se vyslovuje jako české P. Význam tohoto znaku je snad největším tajemstvím futharku. Pokusy o vysvětlení sahají od tance, přes strom v plodu až po srdce. Anglosaská runová poezie nabízí jako význam "šachovou figurku" nebo "hráče šachu", hovoří o hře, jež byla zábavou a oddychem tehdejších šlechticů shromážděných v hodovní síni. Dickins tento význam cituje, ale upozorňuje současně na blízkost zvukové podoby runy se slovanským pizda, dívčí pohlaví. Potom by se mohlo jednat o posvátou runu bohyně Frigg, matky bohů a bohyně ženské plodnosti. Tím bychom zároveň získali doplnění runy Inguz, mužské plodnosti. Další možný význam, tanec, nás v předchozí možnosti ještě utvrzuje, přecejen tanec byl nejstarším známým modlitebním úkonem, snad pro erotické vzrušení, jež je schopen vyvolat.

Algiz - Los

Algiz se vyslovuje jako souhláska stojící někde mezi Z a R. Runa pro ochranu, a to jak ve formě amuletu, tak i chrámového útulku. Etymologicky je příbuzná s gótským alhs, chrámem, a staroanglickým ealgian, chránit. Je zde pravděpodobně vztah s tajemným runovým slovem alu. Podle jiné interpretace je název runy výrazem pro losa (angl. elk), o němž Julius Caesar píše, že spí vstoje opřený o strom, aby snadněji prchl před možným nebezpečím, a proto též symbolizuje ochranu tváří v tvář nepříteli.

Sowulo - Slunce

Sowulo se vyslovuje jako české S. Tato runa představuje slunce, nebeské těleso, bez něhož by nebylo života, a jeden z nejdůležitějších objektů všech starověkých náboženství. Gaius Julius Caesar píše, že Germáni oslavovali slunce i měsíc, obě nebeská tělesa regulovala jejich každodenní život podobně, jako regulují roční období a příliv.

Teiwaz - Týr

Teiwaz se vyslovuje jako české T. Runa zasvěcená Týrovi, bohu války a vítězství, ochránci před nebezpečím. Její použití v amuletech bylo všeobecné již od prvních staletí runového umění. V anglosaské runové poezii není Teiwaz spojována s válkou, nýbrž s hvězdou, pravděpodobně s polárkou, ale je glosována výrazy, jaké s bohem války souvisí: "s vladaři si dobře rozumí a věrně drží stráž proti družině noci". Zní vám to optimisticky? Ano, Teiwaz je optimistickou runou. Když byl vlk Fenri spoután řetězy, z nichž nedokázal uniknout, vložil mu Týr ruku do tlamy v křivé přísaze. Když vlk zjistil, že byl oklamán a zajat, ukousl mu skoro celou pravou ruku. Celý mýtus ukazuje ušlechtilost Týrova ducha i přes přítomnost křivé přísahy. Frey vyměnil meč za lásku Gerdy, Ódin obětoval oko pro vlastní lásku k moudrosti, a Týr ztratil ruku pro lásku svých přátel. V Teiwazu někteří vidí tajemnou geir's-odd, oštěpovou runu. Stárnoucí bojovníci si ji údajně vyřezávali do vlastního masa, aby se jim otevřela cesta do Valhally hrdnskou smrtí v boji a nezemřeli postupně v posteli sešlostí věkem nebo nemocí.

Berkana - Bříza

Berkana se vyslovuje podobně jako české B. Bříza byla posvátný strom, spojovaný s jarními rituály plodnosti. Bohyní jara byla Idunn. Její mládí, zdraví a krása symbolizovaly každoroční zmrtvýchvstání v přírodě, jímž začíná teplá plovina roku. Idunn byla rovněž strážkyní jablek, z nichž bohové čerpali své věčné mládí.

Ehwaz - Kůň

Runa se vyslovuje jako české E. Ehwaz je runa koní. Koně byli posvátnými zvířaty již od nejstarších dob a Tacitus popisuje čisté bělouše, krmené na společný účet, nepoužívané k žádné práci a jen za účelem věštby zapřahané k dvoukolovým vozíkům. Král nebo státní kněz předvídal budoucnost z jejich frkání a ržání. Tito koně získávali rady přímo od bohů. Ódinův osminohý hřebec Sleipni byl buď sněhově bílá, nebo šedě grošovaný. Ústřední příběh Ságy o Hrafnkelovi líčí věrnost tohoto ušlechtilého zvířete jeho božstvu.

Mannaz - Člověk

Mannaz se vyslovuje jako M v češtině. Runa znamená člověka, ať už jako individuum, či jako lidstvo. Nesla s sebou ochrannou a obrannou moc. Poznámky některých znalců citují Tacitovu zmínku o bohu Tuistovi, zrozeném ze země, a jeho synu jménem Mannus, spojení mezi bohy a runou je však velice spekulativní.

Laguz - Voda

Laguz se čte jako české L. Runa reprezentuje vodu, pokládanou snad za zdroj plodnosti. Alternativní vysvětlení tvrdí, že "voda" je pozdější náhradou za původní význam, jímž měl být pórek nebo zelenina díky svému tvaru hojně užívaná ve falických obřadech seveřanů. I tento názor by souhlasil s plodností obsaženou ve významu runy., voda se však zdá být pravděpodobnějším vysvětlením i proto, že runa bývala zasvěcena jednomu z Vanů, Njördovi. Mořské houbě se říkalo "Njördova rukavice", a Njörd byl mocným božstvem spojovaným s moři. Njördovými posvátnými zvířaty byli rackové a tuleni.

Inguz - Frey

Inguz se vyslovuje jako "nosové N". Runa patří bohu Freyovi, jehož jiné jméno bylo Ing. Vyjadřuje plodnost a protože Frey byl zpodobován falickou ikonou, může být rovněž pokládána za runu pro mužský pohlavní orgán a přímý ekvivalent samičí Pertho. Plodnosti se nejlépe daří v míru, a kult Freye, mírumilovného a plodného boha, vznikl ze staršího kultu bohyně plodnosti Nerthus. Jul, nebo Yule, byl původně název oslav pořádaných na Freyovu počest na počátku léta (July - anglicky červenec). Podávalo se na nich jeho posvátné zvíře, kanec, s hlavou zdobenou vavřínem a rozmarýnem.

Othila - Dědictví

Othila se vyslovuje jako české O. Tato runa znamenala dědičnost, či v širším smyslu cokoli hodnotné, co lze přenést na potomky nebo předat bližnímu, včetně vědomostí a znalostí. Rozšířený význam se vztahuje i na zemi předků, rodnou zem. Runa je bohužel zmiňována pouze anglosaskou runovou poezií, která přináší význam "majetek", což je věc každému člověku velmi drahá a díky které si může ve svém domově užívat věcí příjemných a spravedlivých. V zápisu je naneštěstí velmi zřetelně vidět materialistické sklony středověkého křesťanství, deroucí se do starých tradic a zužující jejich význam.

Dagaz - Den

Dagaz se vyslovuje podobně jako D v češtině. Je to runa vyjadřující den, bezpečí denního světla, v kontrastu s nejistotou, ne-li přímo hrůzou z noci. Ve dne rozpoznáváme zrakem své okolí, což nás chrání před nepřítelem; i práce nám jde snadno od ruky. Pro Dagaz se opět zachovaly jen anglosaské komentáře, vyjímečně optimistické, ač v křesťanském duchu. Hovoří o Stvořiteli seslaném Bohem, milovaném lidmi a všem pomáhajícím, jenž je zdrojem naděje a štěstí pro bohaté i pro chudé.